V českém decentralizovaném systému je nejdůležitější osobou každé školy její ředitel.
Pro vymezení vzájemného vztahu zřizovatele a ředitele platí základní princip: ředitel je statutárním orgánem školy a za plnění předepsaných věcí odpovídá v první řadě státu, teprve ve druhé svému zřizovateli.
Z hlediska intenzity komunikace je tomu však právě naopak: zřizovatel s ředitelem jsou si v rámci jedné obce blízko a komunikují spolu mnohem těsněji než ředitel se státem. A na tom lze stavět. Klíčovým faktorem je ve vztahu vzájemná důvěra.
Je velmi vhodné, když vedení obce a vedení školy vystupují společně před veřejností jako společenští lídři, posiluje to vzájemně jejich postavení i komunitní roli školy.
Základy vztahu a důvěry mezi oběma stranami se pokládají hned po konkurzu. Vyjádřete již v úvodu novému řediteli veřejně důvěru, poskytněte mu všemožnou zvýšenou podporu k aklimatizaci v nové funkci. Dobrým nástrojem je zajistit mu i zkušeného uvádějícího ředitele z řad progresivních a osvědčených kolegů. Tipy na kvalitní ředitele-mentory vám může poskytnout oblastní inspektorát ČŠI. Vhodné je také oslovit ředitele takové školy, která odpovídá vaší pedagogické vizi, k níž chcete směřovat.
V organizačních záležitostech je výhodné, když si s ředitelem stanovíte pravidelné schůzky (může dávat smysl i to, když si pravidla vzájemné spolupráce zafixujete písemně). Periodicita závisí na potřebě dané zejména velikostí obce a počtu škol, ale i míře řešené agendy (před generální rekonstrukcí školní budovy bude jistě třeba mnohem intenzivnějších schůzek). Vedle toho byste měli mít vy i ředitel jasně určené nouzové komunikační kanály na koordinaci řešení nenadálých situací.
Ve vzájemném vztahu zřizovatel-ředitel by se měla ctít tato 3 zlatá pravidla:
Zatímco na běžnou denní agendu a koordinaci jsou ideální výše zmíněné operativní pravidelné schůzky, koncepční a dlouhodobější věci je vhodnější přenést za zřizovatele spíše do školské rady prostřednictvím vašich zástupců.
Ředitele je dobré vést k vědomí, že představuje veřejnou službu, která má své zákazníky, a ti si zaslouží, aby jim bylo nasloucháno, pochopitelně při plném respektování odborného názoru školy v expertních otázkách. Disharmonie vzniká nejčastěji tím, že všechny strany nedostávají dostatek informací, nejčastější je to v relaci škola-rodiče. Je vhodné, abyste vy jako zřizovatelé přispívali k tomu, že rodiče se od školy včas dozví veškeré potřebné informace o vzdělávání svého dítěte i školním provozu. Tuto komunikační linku není dobré nijak suplovat, protože to vyvolává dvoukolejnost, komunikační šumy a oslabuje to pozici školy.
Vhodnou prevencí je, pokud má škola „manuál ke svému použití”, tedy každý nový rodič dostane aktuální brožurku, která komplexně popisuje, jak to uvnitř chodí. Mnohé školy vydávají každý školní rok novou verzi takového manuálu, který distribuují všem rodičům. Na aktuální informace jsou elektronické nástěnky a školní informační systémy, tady problém nebývá, jen je třeba hlídat, zda zvolený způsob vyhovuje většině a zda někde není část rodičů nebo žáků, která daný kanál nepoužívá, či dokonce nemůže používat, a zůstává tak bez informací.
Pokud jsou takto nastaveny všechny komunikační linky, běžný informační provoz probíhá bez problémů. Přesto občas dojde k nějakému incidentu, což je přirozené. I na jeho řešení by měla mít škola určené a navenek jasně popsané mechanismy.
Není žádoucí, pokud se rodiče či žáci obracejí se žádostí o řešení přímo na vás, na zřizovatele, místo toho, aby šli nejprve do školy a za jejím vedením. Obec by v takových situacích měla odkazovat zpátky na školu a nesnažit se problémy řešit hned sama, či dokonce řediteli školy za zády.
V praxi je vhodné držet se při řešení nenadálých situací těchto dvou zásad:
Princip subsidiarity – problém by měl být řešen na co nejnižší úrovni, tj. nejblíže místu, kde vznikl, či alespoň se zapojením všech dotčených subjektů. Tedy typicky stížnost na výuku v nějakém konkrétním předmětu patří příslušnému učiteli, případně jeho nejbližšímu nadřízenému (což bývá předseda předmětové komise, na menších školách zástupce ředitele, na malotřídkách ředitel).
Právo na odvolání – v demokratické společnosti je to jedna z klíčových zásad veřejné správy. Pokud není stěžovatel spokojen s řešením svého problému, má právo se odvolat o úroveň výše. Případně ještě výše, ale nikoliv s přeskakováním předchozích instancí. Zřizovatel je v této hierarchii nad ředitelem a nad školskou radou. V některých specifických situacích zákon výslovně stanovuje nadřízenou instanci – zřizovatel se třeba musí účastnit povinně projednání výroční zprávy, pokud její první verzi neschválila školská rada. Či agenda odvolání ve věci přijetí ke vzdělávání je školským zákonem přiřknuta krajskému úřadu coby přezkumnému orgánu.
Pokud již problém řešil ředitel školy a stěžovatel stále není spokojen, je vhodné, abyste se stížnosti ujali vy jako zřizovatelé, pochopitelně v součinnosti s vedením školy. A pokud se jedná o pedagogickou oblast, k níž nemáte dostatečnou kompetenci, požádejte o součinnost Českou školní inspekci.
Ve vyhrocených sporech, kde převládají emoce nad objektivitou, je výhodné najmout na moderování diskuze aktérů školené profesionální mediátory. OSPOD ve zvlášť problémových situacích pořádá na školách tzv. případové konference, na které si někdy zve mediátora, který celý proces řídí. Proto je možné využít i jejich kontaktů na místně osvědčené mediátory.
Strategie „proč chodit za kováříčkem, když mohu jít rovnou za kovářem“ bývá pro mnoho občanů lákavá. Je proto na vás, na zřizovatelích, abyste odolali snaze věc rychle vyřešit, a odkazovali stěžovatele podle popsaných zásad na příslušnou úroveň, která je k řešení určena. Vám pak zůstává případně role supervizora.
Odbornou a rychlou konzultaci zdarma vám v případě potřeby poskytne také Střední článek podpory MŠMT:
prostřednictvím e-mailu: stredniclanek@msmt.cz
nebo ve facebookové skupině www.facebook.com/stredniclanek/